
"Těžký den?" hádal.
"Zhruba tak."
Bledé oči se mu rozzářily, jako by ho napadla nějaká převratná myšlenka. "A sem jsi přišla, abych tě rozveselil?"
"Sem jsem přišla, protože nemám kam jinam jít." Kousla jsem se do jazyku, ale už bylo příliš pozdě, abych vzala svá slova zpět. Být upřímná nikdy nebylo mojí silnou stránkou, ale po mém návratu mezi živé jsem lhala prakticky neustále. Nikdo se nesměl dozvědět pravdu a občas jsem byla prostě jenom příliš vyděšená, než abych ji řekla.
Devonova tvář najednou posmutněla. "Kdo ti zlomil srdce?"
Uhnula jsem pohledem a zadívala se na svůj odraz v naleštěném barovém pultu. "Jak jsi přišel na to, že je zlomený?"
"Minule jsi zapíjela žal. A to, že jsi tady, znamená, že pořád přetrvává."
"Skvělá dedukce, Sherlocku."
"A tvoje oči mluví samy za sebe," prohlásil, a teprve když jsem mu věnovala nechápavý pohled, pokračoval.
Ukázka ze strany 201
Obrázek od Michelle